Pizza a mé oblíbené pizzerie
Apeninského polostrova, je to běžný pokrm na italském venkově. Již ve starém Římě se objevuje jako kulatý, kořeněný, krátce pečený chléb, jehož přípravu znali legionáři i barbaři. Dnešní podoby se dostala koncem minulého století, kdy jí Pepino Grandi pekl v barvách italské trikolory se zelenou bazalkou, červenými rajčaty a mozzarellou pro královnu Margaretu. Na jejím velkém rozšíření mají zásluhu právě Italové, kteří se stěhovali do různých koutů světa. V Americe byla první pizzerie otevřena v roce 1905, ale teprve po druhé světové válce nastává její boom! Americké pizzerie - Pizza Hut, Pizza Express, New York Pizza, Little Caezars a další se objevují u nás. Klasikou ale zůstávají italské pizzerie. Právě tam můžeme ledacos okouknou a přiučit se od kuchařů, kteří tento pokrm připravují před zrakem hostů. Pizza si rychle získala oblibu. Můžeme ji připravit pro všední den a jíst ji jako koláč rukama, nekonečné množství různých druhů zeleniny nám umožňuje její servírování i jako slavnostní pokrm. Při sestavovaní oficiálního receptu pizzy se vychází z receptů - Margherita a Marinara, které se připravují hlavně v Neapoli. 
Vydáno dne 08. 04. 2006
Už několik let patří mezi známé pravdy, že středomořská strava výrazně snižuje riziko problémů s krevním oběhem, a zejména pak nebezpečí akutního srdečního infarktu. V jihofrancouzském Toulouse například postihne za rok infarkt jen každého 53. člověka ze 100.000 obyvatel, zatímco ve skotském Glasgow je to každý 332. člověk ze stejného počtu obyvatel.
Pozitivní účinek středomořských kuchyní byl pozorován v mnoha jihoevropských zemích a je připisován zejména velkému podílu čerstvého česneku, zeleniny a ovoce, olivového oleje a ryb v tamní stravě. A také rozumnému množství červeného vína.
Ve sdělovacích prostředcích se hodně spekuluje o takzvaném "francouzském paradoxu". Francouzi umírají velmi zřídka na choroby krevního oběhu - a to i přes svou zálibu v jídlech bohatých na cholesterol a nasycené tuky. K "francouzskému paradoxu" nyní přibyla "italská záhada", upozorňuje ve svém úvodníku britský odborný časopis British Medical Journal, z něhož Der Spiegel čerpal. Italská pizza, dosud experty na stravování hodnocená spíše se skepsí, je nyní vnímána nově - a pozitivně.
Italští experti se v Miláně tázali stovek pacientů po srdečním infarktu i jiných pacientů na jejich stravovací návyky. Ukázalo se, že individuální riziko onemocnění akutním infarktem bylo tím nižší, čím častěji dotyční jedli pizzu.
I u příležitostných konzumentů pizzy kleslo riziko infarktu o 22 procent, píší lékaři ve své studii. U lidí, kteří si pizzu dopřávali pravidelně, kleslo toto riziko o 38 procent. A ten, kdo snědl dvě a více italských placek za týden, měl riziko srdečního infarktu sníženo dokonce o 56 procent.
Profesor Jorge Gomez-Aracena z univerzity ve španělské Málaze se domnívá, že blahodárný účinek pizzy na krevní oběh lze přičíst především vysokému obsahu karotenoidu lykopenu v rajčatovém protlaku, působícího jako silný antioxidant.
Britský expert Malcolm Kendrick naopak tvrdí, že není důležité, co jíme, ale spíš jak jíme. Vědec připomíná, že Francouzi a Italové vyhrazují přijímání potravy zcela odlišné postavení než severoevropské národy decimované infarkty.
