Vlasta Burian
Vlasta Burian
09.04.1891 / 31.01.1962 Znamení : Beran
Vlasta Burian se narodil v tehdy českoněmeckém Liberci v rodině krejčího. Už jako dítě se v otcově dílně seznamoval s lidmi, kteří toužili po divadle a poslouchal jejich příběhy z amatérského divadelnictví.
Po přestěhování do Prahy-Žižkova pozoroval svět plný hospůdek a komiků z šantánů a kabaretů, od kterých se mnohému naučil. Vystupoval na večírcích pro kamarády, kde imitoval a improvizoval různá kabaretní čísla. Když ho jednou uviděl jeho otec, který chtěl mít ze svého syna obchodníka, svolil a Vlasta mohl jít k divadlu. Druhou jeho zálibou byla kopaná a záhy se stal oblíbeným brankářem.
Nejprve zkoušel štěstí ve velkých divadlech na Vinohradech a ve Švandově divadle, ale všude byl jen jedním z členů sboru.. Potom si ho všiml Karel Hašler a zajistil mu angažmá v kabaretu Rokoko, kde se stal miláčkem publika a seznámil se tu se svým prvním partnerem, klavíristou Daliborem Ptákem, se kterým se proslavil parodií italských oper.
Za 1. světové války byl povolán do armády, odkud dezertoval, potuloval se po českém venkově a živil se svými výstupy. Potom se vrátil do Prahy.
Roku 1925 založil vlastní divadlo, vytvořil kolem sebe skoro stálý soubor herců, a proslavil se jako král komiků, ale s řadou chyb a nedostatků. Zatímco na jevišti vystupoval jako lidový bavič, v soukromí byl ješitný, nafoukaný, dětinský, despotický a rád si potrpěl na komfort a uniformy. Základem jeho komiky byla improvizace jak na divadle, tak i v rozhlase a ve filmech. Natočil celkem 4 němé filmy (Tu ten kámen, Falešná kočička, Lásky Kačenky Strnadové a Milenky starého kriminálníka), ale teprve ve zvukovém filmu se mohl plně prosadit.
Jeho filmy vycházely z her, které hrál na divadle a ve filmech vystupoval si i zazpíval, protože do každého filmu napsali autoři hudby písničku přímo Burianovi na tělo. Exceloval nejen ve filmech, napsaných přímo pro něj, ale i v klasických dílech jako byl například Revizor A. P. Čechova nebo román Ignáta Hermanna U snědeného krámu, kde uplatnil nejen komiku, ale objevil se tu i jako charakterní herec. Nejčastěji filmoval s režisérem Martinem Fričem a scénáristou Václavem Wassermannem
Ve 40. letech natočil své nejlepší filmy jako např. katakomby, Baron Prášil a Přednosta stanice. Hrál dokonce v Národním divadle roli principála v Prodané nevěstě, stal se miláčkem českého publika, ale vše mělo i stinnou stránku, protože musel čelit tlaku nacistů.
Roku 1945 byl zatčen pro údajnou spolupráci s Němci a mnohdy vykonstruované procesy se táhly celých 5 let. Teprve roku 1950 mohl vystoupit na pódiu kladenského divadla potom přešel do karlínského divadla.
Návrat před filmovou kameru umožnil stárnoucímu a nemocnému komikovi režisér Oldřich Lipský trapnou rolí kostelníka ve filmu Slepice a kostelník. Potom natočil ještě několik snímků jako byla pohádka Byl jednou jeden král (jediný společný film V. Buriana a Jana Wericha), ale už to nebyl Burian, kterého znali fanoušci z dob jeho největší slávy.
Po smrti Vlasty Buriana bylo natočeno několik střihových filmů (např. Král komiků) a byly vydány reedice desek s písničkami z jeho filmů.
