Ďáblův advokát

Ďáblův advokát (latinsky advocatus diaboli) je označení pro oficiálního odpůrce v procesu svatořečení. Tento úřad se v katolické církvi používal v dnes již neplatném procesu kanonizace, při němž byl ustanoven církevní právník – zastánce víry (latinsky promotor fidei) – aby argumentoval proti zamýšlenému prohlášení za svatého, čímž měla být zajištěna správnost rozhodnutí. Starý proces kanonizace, který platil od roku 1587 zrušil až papež Jan Pavel II. v roce 1983, kterému nová úprava umožnila svatořečit 500 osob a 1 300 osob prohlásit za blahoslavené (beatifikace), přičemž jeho předchůdci během 20. století provedli jen 98 svatořečení.

Pojem ďáblův advokát se užívá také obecně, bez spojitosti s katolickou vírou, pro označení obhájce reálně nebo zdánlivě špatné věci, respektive pro někoho, kdo při diskusi předkládá argumenty pro něco, čemu sám nevěří, aby mohlo být toto hledisko také zváženo.

Tímto výrazem se inspirovali tvůrci amerického filmu z roku 1997 Ďáblův advokát (The Devil's Advocate).

Obsah:

Po svém šedesátém čtvrtém vítězném stání dostává ambiciózní mladý jižanský právník Kevin Lomax a jeho žena nabídku, kterou nelze odmítnout. Charismatický šéf exklutivní právnické firmy v New Yorku John Milton nabízí Kevinovi nové místo a mladí manželé, plní nadějí a ideálů, se stěhují. Avšak na místo závratné kariéry čeká Lomaxe pekelně nebezpečná životní cesta...jeho šéf je totiž sám ďábel.